Chov a rozmnožování krokodýla kubánského v teráriu

Krokodýl kubánský (Crocodylus rhombfer Cuvier, 1807) má ze všech 23 druhů krokodýlů nejmenší původní areál rozšíření. Tento endemit antilských ostrovů se v současné době ve volné přírodě vyskytuje pouze v severovýchodní části Zapata Swamp a to na poloostrově Zapata na Kubě (přibližně 300 až 400 km2) a v Lanier Swamp na Isla de la Juventud (asi 100 km2). Výskyt tohoto krokodýla v historických dobách (pravděpodobně před 800 lety) na Kajmanských ostrovech a na Bahamách je doložen kosterními nálezy. Na Kubě, kde se v minulosti vyskytoval i v bažinách na jih od Havany a v provincii Pinar del Rio, je od roku 1959 chován na farmách z ochranářských i komerčních důvodů (Kappeler, 2004, Britton, 1995-2005).

Ohrožení tohoto druhu (RDB En – ohrožený, CITES A) spočívá v malém rozsahu rozšíření a v hybridizaci s krokodýlem americkým (C. acutus), jehož populace na Kubě sílí a proniká do teritorií dříve obývaných krokodýlem kubánským. Na ostrově Isla de la Juventud v devadesátých letech úspěšně introdukovaná populace C. rhombifer soupeřila s populací Caiman crocodilus fuscus, který zde byl tak, jako na některých dalších antilských ostrovech, vysazen počátkem 60. let minulého století. Ochranářská opatření tlumící stavy kajmana brýlového zde byla úspěšná. Stavy krokodýla kubánského se odhadují na tři až šest tisíc jedinců, z toho na Isla de la Juventud 600 exemplářů (Kappeler, 2004)

Z ochranářského hlediska je chov krokodýla kubánského v péči člověka významný v USA, kde zejména na Floridě má k dispozici přírodní podmínky téměř shodné jako ve své domovině. Americké chovy se však potýkají s příbuzenskou plemenitbou (Sommerlad, 2004). Chovy na farmách v jihovýchodní Asii, jejichž základem byl dar 107 krokodýlů kubánských z Kuby do Vietnamu v roce 1985, mají problémy s hybridizací s Crocodylus siamensis (Britton, 1995-2005). Chov C. rhombifer v Evropě (u soukromých chovatelů i v zoologických zahradách) je považován za raritní a zatím nebyly publikovány informace o odchovu homozygotních C. rhombifer (Sommerlad, 2005). V roce 1979 byla úspěšně inkubována vejce krokodýla kubánského dovezená z Kuby do Československa (Laňka, 1981). Snůška vajec krokodýla kubánského ohlásila v červnu 2005 Danish Krokodile Exhibition, inkubace však nebyla úspěšná (Hedegaard et Haselbarth, 2005).

Svůj pár krokodýlů kubánských jsem získal 23. 11. 2001. Protože každé zvíře pocházelo od jiného majitele, zorganizoval jsem jejich převoz na jeden den tak, aby do nového terária byla vpuštěna najednou. Samec byl dle registračního listu dovezen do Československa v roce 1985 ze Spolkové republiky Německo do Zoo Dvůr Králové. Odtud jsem jej získal po té, co před tím vystřídal dva majitele a posledním byl darován zpět do zoo. Při mém převzetí byl dlouhý 196 cm. Kromě toho, že mu scházelo levé oko, byl v perfektním stavu. Samice dovezená do Čech v roce 1987, byla původním majitelem, soukromým chovatelem, dlouhodobě chována ve společnosti další samice, obě prý snášely v průběhu chovu vejce. V den vypuštění do mého terária dosahovala délky 178 cm a byla také ve velmi dobrém stavu. 

Obě zvířata jsou chována v teráriu 515x200cm, které je umístěno v samostatné místnosti. Vodní plochu tvoří bazén z potravinářského plastu o rozměrech 200x200x40 cm. Mělčinu usnadňující páření krokodýlům tvoří betonové tvárnice o velikosti 45x35x25 cm, která je umístěna na kraji nádrže na hraně se souší. Ta je tvořena přírodní žulou (200x200 cm), která je vyspárována betonem. Na ni navazuje prostor kladiště o půdorysu 115x200 cm, které je naplněno rašelinou do hloubky 40 cm. Přední a boční stěny kladiště jsou zhotoveny ze silného plechu. Celý prostor terária je ohrazen stěnami vysokými 120 cm, které tvoří ocelový rám s výztuhami, prosklený bezpečnostním sklem o síle 1 cm. V prostoru nad bazénem a souší jsou umístěny vstupní dvířka do terária (100x100 cm). Celá konstrukce je ukotvena k zadní stěně terária, kterou tvoří zeď místnosti obložená plastovými deskami. Nad bazénem je zavěšena sklopná bezpečnostní mříž, jejímž spuštěním se odděluje prostor bazénu od souše.

Osvětlení terária je jednak denním světlem, které do severovýchodně orientované místnosti proniká čtyřmi okny (každé o velikosti 110x60 cm) a dále umělým zdrojem, lampou s výbojkou 15 W. Vytápění místnosti zajišťují akumulační kamna o výkonu 40 kW, která jsou umístěna těsně u vnější boční stěny bazénu. Další tepelný zdroj, elektrický přímotop o výkonu 1000W, je umístěn na rohu u boční plechové stěny kladiště. Tento zdroj se zapíná pouze v období před kladením vajec a přenosem tepla po plechových stěnách kladiště lokálně vytápí. Teplotu vody udržují od listopadu do února v průměru na 24°C až 26°C. Od počátku března zvyšuji teplotu na průměrné hodnoty 32 až 34°C (minimálně 30 °C a maximálně 36°C). V červenci a srpnu vystupuje krátkodobě teplota vzduchu až na 38°C. Teplotu vzduchu měřím na úrovni 10 cm pod vodní hladinou na vnější stěně bazénu. Světelný režim udržuji od listopadu do konce února na poměru 11 hodin světla ku 13 hodinám tmy na den, ostatní měsíce 14 hodin světla a 10 hodin tmy.

Zvířata krmím tak, aby v celoročním souhrnu tvořili z celkového množství potravy třetinu savci (laboratorní potkani, morčata, králíci, vepřové srdce, kusy telat, hovězí srdce), třetinu ptáci (kuřecí čtvrtě, celé slepice, holubi, krůtí krky a žaludky) a třetinu ryby (karas stříbřitý, kapr, cejn velký nebo jejich části). Krmení podávám v zimních měsících 1x za 10-14 dní, v letních 1-2x týdně, vždy tak, aby každý z krokodýlů podle kondice přijal při jednom krmení 0,5-1,5 kg potravy. V období gravidity samice a po vykladení vajec zvyšuji protekčně krmení samice, na dodání vápníku zařazuji do její krmné dávky krůtí krky. V podzimních měsících snižuji krmné dávky samce, aby před pářením (v prosinci) zbytečně neztloustnul. Vitamíny podávám 1x za 6 měsíců, Combinal AD (5ml) a na podzim jednorázově 5 ml Hydrovitu E. Krmná zvířata podávám krokodýlům obvykle čerstvě zabitá, občas živá, neboť pak si krokodýlové se živými zvířaty před jejich zabitím hrají.

Zootechnika chovu krokodýla kubánského je poněkud odlišná, než u jiných krokodýlů. V současné době chovám patnáct druhů krokodýlů všech tří podčeledí, včetně větších exemplářů velkých druhů Crocodylus acutus, C. porosus, Melanosuchus niger a Tomistoma schlegelii a v porovnání s nimi je C. rhombifer jednoznačně nejagresivnější, jediný z nich člověka aktivně loví, i když je nasycen a má možnost ústupu. Naopak je velmi vynalézavý v útocích na obsluhující personál, pamatují si a vyhodnocují zvyklosti ošetřovatele, slabiny v technickém zařízení a následně je používají. Například při čištění bazénu odděluji od sebe krokodýly ochrannou mříží se dvěma zásuvnými pojistkami, ale občas používám jen jednu. Když samice zjistila, že v místě nezasunuté pojistky se dá mříž mírně prohnout a zvětšuje se možnost průniku do bazénu, útočí vždy v tomto místě. Jindy zase proplouvají oba krokodýli v bazénu a jeden z nich zůstává vynořen nad hladinou a předstírá nezájem, postaví se hlavou k zadní stěně terária, druhý, obvykle samice, samce podplouvá a ponořena k přední stěně terária čeká, až přijdu těsně k ní a pak útočí. V tom okamžiku se přidává k útoku i samec. Při krmení krokodýlů velkými králíky, které přehazuji přes přední prosklenou stěnu terária, samec vždy očekával na souši a mohutným skokem se letícího králíka zmocňoval ještě před jeho dopadem na podklad terária. Všiml jsem si však, že při skoku vždy pozoroval moji ruku, která se zákonitě vždy dostala nad prostor terária. Asi při třetím opakovaném krmení králíkem samec zaujal obvyklou polohu, ale v posledním okamžiku před skokem zaměřil mojí ruku, která nad teráriem projížděla obvyklou křivkou, a byť měl králíka blíže svých čelistí, sklaply těsně pod mojí rukou. Jen vysoká odborná úroveň tohoto časopisu mi zabraňuje tvrdit, že jsem v jeho oku zahlédl záblesk šibalství. Na základě těchto zkušeností musím souhlasit s názorem, že krokodýl kubánský je ze všech druhů krokodýlů nejen nejagresivnější, ale i nejinteligentnější.

Při práci s těmito krokodýly je třeba také pamatovat na to, že ze všech druhů rodu Crocodilus je nejlépe přizpůsoben k pohybu na souši. Oproti ostatním příslušníkům tohoto rodu má velmi silně osvalené zejména zadní končetiny s relativně krátkými prsty, které mu umožňují na souši mohutné a vysoké skoky a velmi rychlí běh. Můj samec dokáže z místa bez rozběhu kolmým skokem dosáhnout čelistmi do výšky přibližně 150 cm, tj. v úrovně přesahující horní stěny terária. Naštěstí mu krátké přední končetiny neumožňují se za ní chytit a následně ji překonat. Ostatně, jako ostatní krokodýli, je i tento druh velmi teritoriální a obvykle se nesnaží prostory terária opustit.

Pokud se týká projevů sexuální aktivity chovaných zvířat, tak první páření jsem pozoroval téměř na den přesně měsíc po jejich získání, tj. 21. 12. 2001 v dopoledních hodinách. Krokodýlové v bazénu byli v poloze typické pro páření, tj. samec byl nalehlý na samici, která byla opřena hlavou na mělčině a ocas měla zvednutý nad vodní hladinu. Žádné hlasové projevy jsem nepozoroval, až po rozpojení zvířat proplouvala samice bazénem s hlavou vztyčenou nad hladinou a klapala čelistmi. Hlasové projevy u mých krokodýlů kubánských jsou na rozdíl od jiných druhů (např. C. acutus) velmi minimální, prakticky se omezují na spokojené zamručení po spolknutí potravy. Bohužel se v průběhu chovu zvířata rychle naučila rozpoznávat můj příchod do místnosti s teráriem, a jelikož jej mají spojen s příjmem potravy nebo jinou zábavou (budeme lovit chovatele), rozvážou se a já mohu na probíhající páření usuzovat jen z intimních poloh, ve kterých se nalézají spolu v bazénu. V období páření se chovají k sobě k sobě krokodýli velmi blízce, prakticky neustále se navzájem dotýkají. Projevy náklonnosti se začínají u chovného páru projevovat na přelomu října a listopadu, páření probíhá v druhé polovině prosince a v první polovině ledna.

První snůška vajec proběhla v dubnu 2002. Bohužel jsem i zjistil tak, že jsem 21. 4. 2002 při čištění bazénu našel trosky dvou vajec. Byly to dva prázdné kožovité vaječné obaly, které byly poškozeny zjevně krokodýlovitými zuby. Nejprve jsem si myslel, že byla snesena neplnohodnotná vejce, ale až v roce 2004 jsem zjistil, že takto vypadá krokodýlí vejce, které týden leží ve vodě a které se pokusil krokodýl sežrat. Vápenitý obal vejce se po týdnu ve vodě zcela rozpustí a zůstává kožovitý, rozřezaný krokodýlími zuby. Nutno podotknout, že v roce 2002 ještě neměli krokodýli k dispozici kladiště, výše uvedené u popisu terária, to jsme přistavěli k původní nádrži o rozměrech 400x200 cm až v březnu 2004.  V roce 2003 k žádné snůžce nedošlo. V roce 2004 jsem již v průběhu února pozoroval na samici zjevné známky gravidity. Proto jsem přistavěl výše zmíněné kladiště, ve kterém po jeho spuštění do provozu začali krokodýlové ihned hrabat hluboké jamky. Na základě zkušeností z roku 2002 jsem očekával kladení vajec v polovině dubna.

Shodou okolností navštívil můj chov 14. Dubna zástupce jedné dánské a holandské zoo. Pochopitelně prohlídka bez krokodýlů kubánských by nebyla úplná. Když jsem se byl spolu s návštěvou na krokodýly v dopoledních hodinách podívat, byla samice přítomna na kladišti u vyhrabané jamky. Při další kontrole ve čtrnáct hodin odpoledne, kdy jsem již byl sám, byla samice v bazénu, ve kterém bylo přibližně 10 cm vody silně smíchané s rašelinou. Právě začala klást vejce, což bylo patrné z nahrbené polohy zvířete a z vlnitých pohybů boků.  Když jsem do bazénu ponořil akvarijní síťku na dvoumetrové násadě, vrhl se do bazénu samec, zalovil čelistmi pod samicí a vynořil se s vejcem v tlamě. To posléze vyhodil, po té co se nechal nalákat na kousky kuřecího masa na souš, kde jsem ho zavřel ochranou mříží. Následovně jsem pomocí zmíněné akvarijní síťky lovil od kloaky samice právě snesená vejce. Celé kladení trvalo 80 minut a vylovil jsem sedmnáct vajec. Ta jsem ukládal do připravené plastové dózy. Vejce byla obalená do průzračných rosolovitých obalů, změřil jsem je a uložil do amatérsky zhotoveného inkubátoru. Vajec bylo celkem sedmnáct o rozměrech 99-110,9x45-50,4 mm, byla tedy poněkud delší než užší, než jsou údaje uvedené v literatuře – 78x52 mm (Zelinka a Voženílek). Na jednom z vajec uložených v inkubátoru se během tří dnů objevil na středu jasný bílý pruh, na dalších čtrnácti vejcích se projevilo tmavnutí distálních konců bez ostrého ohraničení bílé a šedé barvy, dvě vejce zůstala beze změn. Bohužel devátý den inkubace se díky technické nedokonalosti inkubátoru vysrážela na povrchu vajec voda v podobě jemných kapek, které zde zůstaly po dobu 72 hodin. Domnívám se, že toto byla příčina neúspěšné inkubace v tomto roce.

Na další sezónu, tj. rok 2005, jsem již zajistil profesionální inkubátor. Páření probíhalo díky vyšší teplotě tohoto roku až do konce ledna, naopak v březnu, kdy v okolí budovy, kde jsou krokodýli chováni, klesala teplota po dobu jednoho týdne až k -27°C, se nepodařilo teplotu v teráriu dostat nad 28°C. Kladení vajec se protáhlo až na počátek května. Od poloviny dubna byla samice oddělena od samce sklopnou mříží, samec byl chován v prostoru bazénu, kde jsem snížil hladinu vody na 10 cm a jako provizorní souš použil dřevěnou podlážku. Samice měla k dispozici kladiště a plochu souše, na kterou jsem umístil plastový bazén s rozměry 150x100x20 cm, v kterém měla k dispozici vodu s výškou hladiny přibližně 15 cm. Do rašeliny v prostoru kladiště jsem dvakrát v týdnu napouštěl několik desítek litrů vody, vždy do jeho středu, tak aby vlhkost substrátu byla od středu k okrajům kladiště rozdílná. Samici jsem kontroloval několikrát denně, buďto osobně nebo pomocí kamery přes mobilní telefon, neboť chovatelské zařízení je vzdáleno 50 km od mého bydliště.

Na samici byly v druhé polovině dubna patrny příznaky gravidity, přijímala pouze malé kousky potravy. Vzhledem k tomu, že 2. května odmítla její nejoblíbenější potravu v podobě kuřecích čtvrtí, usoudil jsem, že se čas kladení vajec blíží. Při večerní kontrole ve 22 hodin jsem přistihl samici právě na počátku kladení, kdy v zadní části kladiště měla již vyhrabánu hnízdní jamku, ve které stála zadníma nohama a v pravidelných intervalech, za výrazného vlnění boků, do něj kladla vejce. Samice byla v jakési apatii, na náš příchod nereagovala. Po několika minutách jsme místnost s teráriem opustili, abychom samici nerušili a připravili si plastové krabičky s vlhkým vermikulitem. Ve 23,15 hod. jsme se do terária vrátili a dle předpokladu samice ukončovala kladení. Stála zadníma nohama asi 25 cm od jamky s vejci a nahrnovala jimi substrát na vejce. V tomto okamžiku jsem samici na krk natáhl smyčku z provazu, abychom ji mohli odtáhnout z hnízda a vejce odebrat. Smyčku si nechala natáhnout bez problému, stále byla ve stavu apatie. Ponechali jsme ji ještě několik desítek vteřin vršit rašelinu na hnízdo a po zakrytí vajec jsme ji přetáhli do bazénu k samci. To již divoce bránila údery ocasu svoje hnízdo a agresivně se nás snažila napadnout. Musel jsem ocenit přítomnost mé manželky, neboť bez její pomoci by byl odchyt asi komplikovanější.

Poté co jsem odebral vejce z hnízda, a protože byla zjevně velká jako v uplynulém roce a chtěl jsem co nejvíce zkrátit manipulaci s nimi, neměřil jsem je a rovnou je ukládal po dvou do krabiček s vermikulitem, ty pak do připraveného inkubátoru. Před uložením jsem ještě částečně očistil od rosolovitých vaječných obalů, zejména těch částí, které byly znečištěny od rašeliny. Při tom jsem zjistil, že ze sedmnácti vajec má pět poškozenou vápenitou skořápku. Byla to vejce, která byla snesena jako první do nejspodnější vrstvy ve hnízdě (vrstvy byly celkem tři), poškodila se od kamenů na dně kladistě, které tam sloužily jako drenáž pro odtok přebytečné vody. Hnízdní jamka měla rozměry 20 cm v průměru a 20 cm hloubky. Po odebrání vajec jsem hnízdo uvedl do původního stavu.

Za zmínku stojí péče samice o hnízdo. Po celou dobu naší přítomnosti u hnízda při odběru vajec na nás i přes zjevné známky únavy přes ochrannou mříž divoce útočila. Po vpuštění zpět do terária v 0,30 hod., tj 75 minut po ukončení kladení, zaujala okamžitě ochrannou polohu nad hnízdem tak, že hlavu měla položenou těsně nad místem hnízdní jamky. Dalších jedenáct dnů střídavě nahrabávala rašelinu na hnízdo tak, že po jedenácti dnech vznikl příkrov substrátu zhruba o výšce 15 cm a průměru 100 cm. Tento pak strážila po dobu 74 dnů. Po tuto dobu byla neustále buďto na hnízdě, případně v bazénu v poloze co nejblíže k hnízdu, a při mém příchodu do místnosti se okamžitě vrhala z vody ven a sledovala můj pohyb po celou dobu mého pobytu v místnosti. Potravu po kladení začala přijímat až 11 den, kdy skončila s navršováním substrátu na hnízdo.

Samotná inkubace vajec byla v inkubátoru zahájena při teplotě 30,6°C a relativní vlhkosti 85%. Během týdne jsem parametry postupně zvyšoval na konečnou teplotu 31,5°C (+/- 0,4°C) a relativní vlhkost 90 až 95%, která se během inkubace několikrát krátkodobě přiblížila 100%. Do tří dnů se na 15 vejcích vytvořily více či méně patrné bílé pruhy, které se postupně rozšiřovaly. Tyto pruhy se objevily i na pěti vejcích s poškozenou skořápkou, ale tato vejce postupně zplesnivěla. Rozšiřování bílých pruhů probíhalo u vajec nerovnoměrně, u některých se rozšiřování zastavilo před koncem června, kdy tento vývoj probíhal jen u 5 vajec. Tato vejce byla již na počátku července celá bílá a na jednom z nich se objevily tenké praskliny na vápenité skořápce. Čekal jsem líhnutí mláďat každým dnem, při kontrole jsem napínal sluch, zdali neuslyším kvákání mladých krokodýlů. Nic se však nedělo, tak jsem 11. 7. pootevřel skořápku u vejce s prasklinkami. Asi v centimetrovém otvoru jsem zahlédl hlavu malého krokodýla, který byl zjevně živý, ale menší, než jsem očekával. Proto jsem skořápku opět přiložil zpět na původní místo a vejce vrátil do inkubátoru. Krátce na to, 15. 7., samice čekala strážit hnízdo.  Kontroloval jsem vejce několikrát denně, prasklinky se objevily na všech pěti bílých vejcích, ale žádné zvuky signalizující líhnutí mláďat jsme nezaznamenali. Při ranní kontrole 22.7 jsem zjistil, že se samice vrátila zpět na hnízdo a divoce jej brání. V inkubátoru, ke kterému jsem musel přejít přes místnost s teráriem, jsem zjistil, že z jednoho vejce se začíná líhnout mládě. Na vejci byl asi dvoucentimetrový otvor, v němž se objevil čenich mláděte. Žádné zvuky jsem nezaznamenal. Asi za hodinu již mládě vystrčilo s vejce celou hlavu, ale když jsem jej fotil, zalezlo zase zpět do skořápky. Na konec líhnutí tohoto mláděte trvalo bezmála 10 hodin. Z dalšího vajíčka, na rozdíl od tohoto, malý krokodýl v 15:11 hod. během vteřiny doslova vystřelil, během dvou minut si otevřel krabičku, ve které byla vejce uložena, a za dalších 30 minut už pobíhal po inkubátoru a útočil na mě. Uložil jsem krokodýlka do plastové přenosky, za další tři hodiny jsem k němu přidal prvorozené, které zatím vylezlo ze skořápky celé a v přenosce jsem na židli přistavil mláďata ke stěně terária tak, aby samice na ně viděla. Ta se během celého dne nehnula od hnízda a při každém našem průchodu místností divoce útočila. Okamžitě po přiložení nádoby s mláďaty se samec i samice přesunuli co nejtěsněji k ní, takto jsem je ponechal o samotě 5 hodin. Poté jsem mláďata odnesl z místnosti, chovný pár se sesunul do bazénu a samice již hnízdo nebánila. Mláďata byla stejně veliká, měřila 27 cm.

Zajímavé bylo, že se stále nelíhlo mládě s vajíčka, které jsem otevřel deset dní před tím. Otevřel jsem jej proto a vyndal mládě. Bylo výrazně menší (15 cm) než již narozená mláďata, ale živé. Všiml jsem si, že bylo seschlé spojení mezi žloutkovým váčkem, který byl velmi velký. Krokodýl se snažil chvíli pohybovat, několikrát mrknul očima, ale dvacet minut po vyjmutí z vajíčka uhynul. 

V inkubátoru zbyla dvě další vejce, ve kterých jsem předpokládal mláďata, ale nic se nedělo. Stál jsem před rozhodnutím, zda je otevřít či nikoliv. Nakonec jsem jedno vejce pootevřel, opět jako 11. 7. byl uvnitř patrný živý krokodýlek a stejně tak jsem jej vrátil zpět do inkubátoru. Tkáň pod narušenou skořápkou však začala sesychat, za několik dní se objevila na vajíčku plíseň. Usoudil jsem, že došlo k úhynu mláděte a vejce jsem 1. 8. otevřel. K mému překvapení bylo mládě živé, menší (22cm) než předešlá dvě a mělo nestrávený žloutkový váček. Jevilo se mi velmi života schopné, přendal jsem je do plastové přenosky a dopravil do domácího terária. 

Poslední vejce jsem otevřel 14. 8., když předtím došlo k poruše na inkubátoru a na několik hodin stoupla teplota na 36°C. Mládě bylo mrtvé, veliké 30cm, s kýlou pupku a zkřivenou páteří. Poškození odpovídala naprosto přesně malformacím mláďat Crocodylus porosus způsobené vysokou inkubační teplotou (Web et Manolis, 1989).

Pro odchov krokodýlích mláďat jsem měl připravené bytové terárium o rozměrech 155x65x50 cm, ale protože neměla vyhojené pupky a poslední také nestrávený žloutkový váček, umístil jsem je sice do tohoto terária, ale každé zvlášť v plastové přepravce 40x25x25cm, z jedné strany podepřené tak, aby dno bylo šikmé. Po přidání jednoho litru vody tak polovina dna přepravky tvořila souš a polovina vodní plocha. Ve velkém teráriu, kde byly přepravky umístěny, jsem udržoval teplotu vody na 32°C, nad každou přepravkou byla 40W žárovka, pod kterou byla teplota vzduchu 34-38°C. Vodu jsem nahradil odvarem z heřmánku, mláděti s nestráveným žloutkovým váčkem první dva dny odvarem řepíku lékařského. První dvě mláďata jsem začal krmit 48 hodin po vylíhnutí neonkami (Paracheirodon innesi), které mláďata ochotně a dovedně lovila. Krmil jsem dvakrát denně, vždy až do úplného nasycení. Dvakrát jsem nakrmil smýkaným hmyzem, ale poté, co jedno mládě kousnul pavouk do oka, a to je pak mělo několik hodin opuchlé, zanevřel jsem na tuto potravu a krmil jen živými rybkami (P. innesi, Moenkkhausia sp., Trichogaster trichopterus atd.)

Za třináct dnů se prvním dvěma krokodýlům zcela zahojily pupky a přemístil jsem je bez přenosek do terária. Zde byla výška hladiny 5 cm, jako souš sloužily dvě šamotové cihly, nad kterými byli zavěšené žárovky. Ve vodě bylo volně několik rostlin (Cryptocoryne, Pistia  atd.), a rybek (Trichogaster trichopterus, Betta splendens), oboje jsem po sežrání, respektive u rostlin po zdevastování průběžně doplňoval. Zde jsem již přikrmoval mláďata vnitřnostmi kuřat, a to žaludky, játry, srdci a nasekanými krky, střídavě v uvedeném pořadí a to dvakrát denně. Ryby si krokodýlci mohou ulovit kdykoliv.

Třetí mládě jsem začal krmit po odpadnutí žloutkového váčku, tj. 4 dny po vylíhnutí, za dalších pět dnů samo překonalo stěny přepravky a dostalo se tak mezi své starší sourozence. Vyndal jsem tedy přepravku, doplnil třetí cihlu jako souš a přemístil nad ní žárovku. Krokodýlové se naprosto snášeli. Většinou se vyhřívali každý na své cihle a největší aktivitu projevovali při krmení, kdy jsem každému dával kousky kuřat peanem přímo před tlamku, opět dvakrát denně do nasycení. V polovině srpna začali přijímat novorozená myšata, počátkem září holata potkanů a odrostlá myšata a malé myšky skákavky. Mláďata rostla velmi rychle, svoji velikost zdvojnásobila před dovršením stáři dvou měsíců (20. 9. 2005 – 56, 54, 44 cm). Počátkem října jsem přešel na krmení jedenkrát denně, a to potkany a rybami příslušné velikosti. Ryby jsem dával čerstvé z výlovu a snažil jsem se o pestrost druhů – cejn malý, pstruh potoční a duhový, plotice, ale nejvíce se snažím krmit okouny. Ryby činí u mláďat 30% v úhrnu měsíční krmné dávky, zbytek odstavení potkani. V říjnu již krokodýlové nerostli tak rychle, ale mohutněli (20. 10. – 68, 62, 56cm). Od počátku listopadu krmím 3-4x týdně, teplotu jsem snížil na 28-30°C vody a 30-32°C vzduchu, s nočním poklesem 3-5°C. Růst se zpomalil, přesto jsem na konci roku 2005, mohl konstatovat, že krokodýlci za prvních 5 měsíců života povyrostli v průměru o půl metru (31. 12. 2005 – 78, 75, 72 cm). Vitamínové ani jiné doplňky mláďatům nepodávám, sázím na pestrost a čerstvost potravy. 

Velikost krokodýlků nám umožnila provést 17. 12. 2005 vyšetření pohlaví palpací. Vyšetření proved Dr.Marcus Baur z mnichovské university, dle očekávání jsou všichni tři odchovaní krokodýlci samci (díky vyšší inkubační teplotě). Zároveň byly odebrány všem krokodýlům krevní vzorky na genetické testy, které nasměrují jejich další chovatelské využití. Výsledky bohužel nejsou v době psaní tohoto článku k dispozici.

Na závěr bych chtěl poděkovat Dr. Pavlu Mouchovi ze Zoo Dvůr Králové, bez jehož praktické pomoci a rady tato krásná a atraktivní zvířata nerozmnožil.