Bílá krokodýlí kůže aneb albinismus, leucismus a piebaldismus u krokodýlů



Krokodýli jsou velmi zajímavá zvířata, a když se k tomuto zajímavému prehistorickému tvorovi zapojí i genetická porucha pro tvorbu tmavého pigmentu, tak se stávají zvířecími celebritami zoologických zahrad a šperky soukromých chovů.

Za bílé zbarvení u krokodýlů mohou dvě známé genetické poruchy – albinismus a leucismus. A v nedávné době se u aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis) objevila další porucha pigmentace tzv. piebaldismus, který tvoří impozantně strakatá zvířata.

První skupinou bíle zbarvených krokodýlů jsou albíni. Albinismus je vzácná genetická porucha pigmentace, která se může vyskytnout u jakéhokoliv živočicha, včetně člověka. Je podmíněná metabolickými procesy, především enzymového defektu tyrozinázy, která je zodpovědná za syntézu melaninu. Albinismus je recesivní dědičná vloha, kterou výsledný albín musí získat od obou rodičů, jelikož se tato genetická porucha objevuje pouze u recesivních homozygotů. Příčinou albinismu je mutace určité skupiny genů, které kódují tvorbu tyrozinázy. Také je daleko vzácnější příčina, že je tyrozináza tvořena, ale pigmentové buňky na ní nereagují. Klinické formy albinismu jsou dvě – okulární a okulokutánní albinismus. Okulární postihuje pouze oči, takže dochází k depigmentaci duhovky, která je zbarvená od červené až po šedou barvu, protože velice velkou roli hraje prokrvení očích bulbů. Albíni obecně mají velmi citlivé oči – trpí na světloplachost, špatné zaostřování a následné sekundární dezorientaci. U některých jedinců může dokonce dojít k úplnému nevyvinutí duhovky. Tato forma – okulární albinismus – nebyla nikdy u krokodýlů popsána. U krokodýlů se vyskytuje okulokutánní albinismus, který postihuje kůži, drápy a jeho součástí je okulární albinismus. U krokodýlů byly stanoveny dva typy okulokutánního albinismu – OCA1a a OCA1b. OCA1a neboli tyrozináza negativní je stav, kdy je krokodýl kompletně celý bílý. Ten to typ je popisován u valné většiny albinotických krokodýlů. Druhý typ – OCA1b neboli tyrozináza pozitivní je o něco vzácnější. Tomu to typu se laicky říká také jako hnědý albinismus nebo žlutý albinismus a odborněji xantoalbinismus. Tento typ byl popsán u krokodýlů siamských (Crocodylus siamensis) chovaných na thajské farmě Samutprakarn Farm and Zoo a jejich odchovaných mláďatech. Tito jedinci nejsou úplně zářivě bílí, ale mají lehce nažloutlé až nahnědlé zbarvení, jelikož dochází k velmi malé tvorbě tyrozinázy, která následně syntetizuje velmi malé množství melaninu, který se nachází na fyziologicky nejtmavších částí těla, takže krokodýl s tímto typem má lehký náznak své tmavé kresby. Bílá kůže u obou typů se projevuje již u mláďat, která se z vajec líhnou již s depigmentací kůže.

Albinismus by doposud popsán pouze u aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis), kajmanů brýlových (Caiman crocodilus), kajmanů žakare (Caiman yacare), kajmanů trpasličích (Paleosuchus palpebrosus) a krokodýlů siamských (Crocodylus siamensis). Vůbec nejznámějšími albíny jsou bezpochyby albinotičtí aligátoři, kterých je na světě čím dál více, jelikož se je daří rozmnožovat a rozesílat do celého světa. Vůbec první albíni aligátorů se objevili v roce 1992, kdy licencovaný sběrač aligátořích vajec Gerald Savoie našel hnízdo volně žijících klasicky zbarvených aligátorů u New Orleans na řece Mississippi. Vejce z toho to hnízda umístil do inkubátoru a při líhnutí se mu začali líhnout krokodýli s bílou kůží. Byl to vůbec první popis albinismu u krokodýlů. Z toho to hnízda pan Savoie odebíral vejce každoročně až do roku 2005, kdy v tomto roce zničil vzácné hnízdo hurikán Katrina. Během těchto 13. let se mu podařilo odchovat okolo stovky mláďat, která dále předával chovatelům. Většina šla do velmi známe krokodýlí farmy St. Augustine Alligator Farm Zoological Park na Floridě, která albíny dále prodávala nebo pronajímala jiným zoologickým zahradám. Ale jelikož albinismus nese další problémy spojené s recesivními vlohami a sníženou vitalitou, tak valná většina se nedožila ani desátého roku života. V dnešní době většina albinotických aligátorů žije u chovatelů v Severní Americe (California Academy of Scientes, North Carolina Aquarium at Fort Fisher, Everglades Holiday Park, u privátních chovatelů atd.). V Evropě jsou k vidění ve Francii, v České republice a v Německu, kde je chován v zázemí. Ve Francii jsou dvě farmy, kde lze albíny aligátorů spatřit, a to v La Planete des Crocodiles v městečku Civaux a v Alligator Bay na severu Francie v Beauvoiru. V České republice je k vidění jeden albinotický jedinec, a to konkrétně v jihočeské Krokodýlí zoo Protivín. Tento mladý jedinec se vylíhl v říjnu roku 2016 u soukromého chovatele v Severní Americe od dvou albinotických aligátorů, takže by měl být daleko vitálnější. Již začátkem prosince 2016 byl chován v zázemí protivínské zoo. U již zmiňovaných kajmanů se číslo albinotických zvířat nepohybuje ani v desítkách jedinců, většinou jde třeba o jeden až dva bílé kajmany. U podčeledí Tomistominae a Gavialinae nebyl albinismus doposud popsán.

Fotka uživatele Krokodýlí ZOO Protivín.

Další zmiňovanou genetickou poruchou, které u krokodýlů způsobuje bílé zbarvení kůže je leucismus, též leucinismus. Leucismus, je stejně jako albinismus, recesivní vloha, která se projevuje u recesivních homozygotů, ale také u heterozygotů s neúplnou dominancí recesivní alely. V tomto případě nám stačí pouze jeden rodič, který nese recesivní alelu. Leucismus oproti albinismu může mít dvě příčiny. První je, že během embryonálního vývoje dochází k poruše přesunu pigmentových buněk (chromatoforů) z neurální lišty do kůže, kde se tvoří pigmenty. Tím pádem se mláďata líhnou již z klinickými příznaky. Druhá forma příčiny je, že se mládě z vajíčka vylíhne s fyziologickým zbarvením kůže, ale s přibývajícím věkem přestane mít zvíře schopnost ukládat pigmenty do kůže. Toto je typické pro plemeno masného skotu Piemontese, kdy se jalovice narodí béžová a později zbělá, také je leucismus typický pro bělouše starokladrubských koní. Klinicky albína od leucína lze rozeznat snadno. Leucínům zůstává pigmentace duhovek, které mají hnědou až tmavě modrou barvu. U leucismu jsou známe dvě klinické formy – totální a parciální leucismus. Totální neboli kompletní leucismus je způsoben nepřítomností melaninu po celém povrchu těla, takže je krokodýl celý bílý. Druhá forma je parciální leucismus, při němž dochází k tomu, že na určitých úsecích kůže se objevují různé pigmentované skvrny, nebo zvířeti zůstává fyziologicky tmavá kresba. A tato pigmentovaná místa mají tendenci vybělovat s přibývajícím věkem.

S leucismem se nejvíce setkáváme v čeledi Crocodylinae. Je popsán již u sedmi druhů – aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis), kajmanů brýlových (Caiman crocodilus), kajmanů trpasličích (Paleosuchus palpebrosus), krokodýlů Moreletových (Crocodylus moreletii), krokodýlů mořských (Crocodylus porosus), krokodýlů nilských (Crocodylus niloticus) a tomistom úzkohlavých (Tomistoma schlegelii). Leucismus u aligátorů není tak častý jako albinismus. Britský deník Daily Mail hovoří o čtrnácti jedincích na celém světě. V roce 1986 odebral americký licencovaný sběrač krokodýlích vajec snůšku od volně žijících aligátorů, umístil je do inkubátoru a následně se mu vylíhlo osm leucistických samců. Až v roce 2010 se objevila první samice. Poté se je dařilo odchovat a poslední známý leucín se objevil v květnu roku 2015, který pochází také z hnízda volně žijících aligátorů. Podařilo se to Brianu Loveovi, který mláďata následně předal floridskému chovateli Gregu Grazianovi. Největší skupinu leucistických aligátorů najdeme v Zoo Houston, kde jsou chováni čtyři samci narození v roce 1986. U kajmanů se zase nepohybujeme ani v desítkách bílých jedinců, takže se jedná opět o velkou raritu. Leucismus se nejčastěji objevuje u rodu Crocodylus. Na mexických a afrických farmách se leucíni objevují u krokodýlů Moreletových a krokodýlů nilských, kde jsou krokodýli chováni za účelem produkce masa a kůže. A asi nejčastěji se leucíni objevují u krokodýlů mořských, kde už počítáme v řádech tisíců jedinců, jelikož jsou na asijských farmách opět krokodýli chováni za účelem produkce kůže a masa. Thajská farma Samutprakarn Crocodile Farm and Zoo uvádí, že až 10 % odchovaných mláďat ročně je leucistických, což už je velmi vysoké procento. U mořských krokodýlů je znám pouze parciální leucismus. Dokonce existuje jeden leucistický hybrid krokodýla mořského a siamského, který je chovaný v Shark Reef Aquarium v Las Vegas. S leucíny krokodýlů mořských se můžeme setkat také v Evropě, a to konkrétně v Zoo Wilhelma ve Stuttgardu a v dánské Krokodille zoo. U rodu Gavialis, stejně jako albinismus, leucismus nebyl nikdy popsán. U rodu Tomistominae – tomistoma úzkohlavá (Tomistoma schlegelii) – jsou leucíni opravdovou raritou. Dvě leucistické tomistomy byly chovány na thajské farmě Samutprakarn Crocodile Farm and Zoo, které ale v dnešní době již nežijí. Poslední známý žijící leucistický jedinec tomistomy úzkohlavé žije v Krokodýlí zoo Protivín. Jedná se o leucistickou samici Afroditu, která se narodila v roce 1987. Od roku 1989 do roku 2005 byla chována v Zoo Dvůr Králové nad Labem, jako divoce zbarvené zvíře. Až poté co se převezla do zázemí protivínské zoo (říjen 2005), tak začala ztrácet pigment po celém povrchu těla, kromě fyziologicky černé kresby. V roce 2012 byla přemístěna do expozice protivínské zoo již jako zvíře se světlejší barvou oproti klasicky zbarvenému zvířeti. Do dnešních dní její hladina pigmentů klesá i na tmavé kresbě, především na ocase. Zůstává otázkou, zda jí zmizí kompletně reziduální kresba a bude tak čistě bílá. Ať už se stane či nikoli, stále bude impozantním zvířetem, které jinde na světě, než v Protivíně neuvidíme.

Fotka uživatele Krokodýlí ZOO Protivín.

Poslední známou poruchou, která tvoří bílé zbarvení kůže u krokodýlů je piebaldismus. Jak už z anglického slova piebald(strakatý) vyplývá, jedná se o strakatá zvířata. Je to vzácná genetická porucha způsobená poruchou přesunu pigmentových buněk z neurální lišty do kůže během embryonálního vývoje. Mládě se tak líhne již s depigmentovanými ložisky po těle. Nedochází k žádné pravidelnosti a sytost barev se s přibývajícím věkem nemění. Tato genetická porucha pigmentace se objevuje u savců včetně člověka, u kterých je přenášena přes dominantní alelu. U plazů je to ale autozomálně recesivní porucha, takže se opět projevuje pouze u recesivních homozygotů. Někteří autoři řadí piebaldismus k parciálnímu albinismu.

Piebaldismus je popsán pouze u aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis). A to konkrétně u čtyř mladých jedinců. Floridský chovatel plazů Greg Graziani tvrdí, že licencovaným sběračům vajec se na farmách může vylíhnout piebaldistický aligátor, ale oni žijí v domnění, že se jedná o leucína. Doufá, že mláďaty, které chová ukáže jiným chovatelům rozdíl mezi těmito dvěma poruchami. Myslí si, že nejsou pouze čtyři, ale že by jich mohlo být více. V roce 2015 odebral vejce volně žijícím aligátorům Brian Love, kterému se mezi klasicky zbarvenými mláďaty vylíhla čtyři piebaldisticky zbarvená mláďata a jeden leucín. Tato mláďata pan Love předal Gregu Grazianovi, který chová aligátory a další plazy v netradičních zbarvení (hypermelanismus, albinismus, piebaldismus, …)

Bílého krokodýla ve volné přírodě pravděpodobně nelze spatřit, jelikož nemají ochranné zbarvení proti predátorům, takže jako mláďata se stávají kořistí pro vodní ptáky, šelmy nebo i jiné krokodýli. Existuje ale veliká výjimka. Společnost The Original Adelaide River Queen Jumping Crocodile Cruises, která sídlí v severní Austrálii, pořádá vyhlídkové plavby lodí národním parkem Djunkbinj. Součástí plavby je i zastávka na ukázku skákajících krokodýlů z vody pro kus masa. Jednou si však turisté a průvodci národního parku všimli velkého krokodýla, který nebyl ale klasicky zbarvený. Později byl průvodci pojmenován jako Michael Jackson, a protože se vyskytoval neustále na stejném místě, tak se z něj stala turistická atrakce. Národní park na něj lákal své návštěvníky, až také zavítali herpetologové, kteří přišli se zjištěním, že se jedná o zhruba 5m krokodýla mořského (Crocodylus porosus) zvláštního svým parciálním leucistickým zbarvením. Michael Jackson měl zachovalou tmavou kresbu, ale místy jeho hlava a fyziologicky světlejší místa byla bílá. A jelikož se také krokodýlu mořskému říká krokodýl lidožravý, tak právě Michael Jackson během krátké doby v roce 2014 zabil dva rybáře, a proto byl na soudní příkaz zastřelen. V listopadu 2017 se objevila zpráva o tom, že na stejném místě, kde žil Michale Jackson se objevil další leucistický krokodýl mořský, pravděpodobně potomek nebo sourozenec Michaela Jacksona, který má necelé tři metry a průvodci národního parku byl pojmenován jako Pearl (anglicky perla). U těchto dvou jedinců se s největší pravděpodobností leucismus projevil až v pozdnějším věku, když už nemají téměř žádné predátory.

Bílá krokodýlí kůže je bohužel i mnohdy lépe zpeněžitelná, přeci jenom nejdražší kabelka na světě je vyrobená z bílého krokodýla nilského od firmy Harmés (300 168 $ = 6,3 milionu Kč). Francouzská firma Harmés má v Americe i své aligátoří farmy, za účelem produkce kůže. Podobné farmy se nachází i v Africe, odkud odebírají kůže leucistických krokodýlů nilských. Výrobce kabelky uvádí, že kabelek jako je tato, se vyrobí pouze jedna až dvě ročně. V Asijských zemích je to spíše naopak. Bílí krokodýlové pro domorodce představují symbol štěstí. Jedna asijská pověra praví, že ten, kdo uvidí bílého krokodýla bude mít štěstí do konce života. Kdo této pověře věří, tak by neměl váhat a vydat se do Krokodýlí zoo Protivín, kde se mu tato pověra vyplní.

 

Výsledek obrázku pro albín krokodýl