Aktuality


Hybridizace krokodýlů v evolučním a ochranářském hledisku

Hybridizace, v českém ekvivalentu křížení, bývá používána a definována rozlišným způsobem. V odborné literatuře je nejčastěji vnímána jako křížení mezi geneticky odlišnými jedinci náležející odlišným (chovným) liniím, poddruhům či druhům (Arnold 1997).

Hybridizace je v  současné době často skloňované téma, jednak při definování druhů, dále pak v ochranářské praxi (Mayr 1963). Aktuálně je hybridizace velmi diskutována s ohledem k výsledkům molekulárněfylogenetických zhodnocení. Protože s jejich nástupem se začalo ukazovat, že některé druhy jsou hybridního původu (např. zubr coby kříženec pleistocenního stepního bizona z otcovské strany a pratura z mateřské strany, pro další příklady savců viz Groves & Robovský 2011).

Hybridizace je mnohdy ochranáři (a nejen jimi) vnímána něgativně, jako proces vedoucí ke ztrátám osobitých vlastností populací-taxonů (pro review viz např.  Frankham et al. Frankham et al. 2002, Allendorf & Luikard 2007, Carrol &  Fox 2008 – spíše v teoretické rovině, v praxi Putman et al. 2011). Druhá část ochranářské komunity vnímá hybridizaci jako prostředek, který hypoteticky vede k navýšení genetické variability (Young & Clark 2000, Frankham et al. 2002, Frankham et al. 2004, Allendorf & Luikard 2007, Carrol & Fox 2008, Rhymer 2008) či způsob jak efektivně naložit s ohroženým taxonem (viz příklad floridské pumy, např. Frankham et al. 2004).

Tématika hybridizací je velmi rozsáhlá, já se pokusím zaměřit na hlavní výzkumné aspekty hybridizace krokodýlů.

Krokodýli (sensu Crocodilia Owen, 1842) jsou poměrně starobylou skupinou archosaurů s historií trvající přibližně 200 milionů let. Dříve se jednalo o velmi diverzifikovanou skupinu, dnes je reprezentována pouze několika čeleděmi: Alligatoridae s rody Alligator, Caiman, Melanosuchus a Paleosuchus) Crocodylidae (Crocodylus, Osteolaemus), Tomistomidae (Tomistoma) a Gavialidae (Gavialis) (Trutnau & Sommerlad et al. 2006). Přičemž poslední dvě bývají poslední dobou slučovány k sobě a buď jsou vnímány jako samostatná čeleď nebo přiřazovány k čeledi Crocodylidae (Brochu 2003). Pro poznání rozsahu/frekvence hybridizace je zásadní mít představu o druhové rozmanitosti a „hranicích druhů“, zvláště při vědomí toho, že s rozvojem molekulárních a fylogenetických metod se často zvyšuje počet rozeznaných druhů (což je případ i krokodýlů).

Tab. I:  Přehled hybridizujících druhů

Otec

Matka

Způsob identifikace

K hybridizaci došlo

Plodnost

 Genetická distance  (%) 
 HKY85        uncorrected 

Divergence

 Zdroj dat

Caiman crocodylus

Caiman yacare

MOL

WL

?

3,2 – 3,9     3,1 - 3,8

3,05 – 3,28

Campos 2009

Caiman crocodylus

C. rhombifer

MOL

WL

?

31,7 – 32    25,6 – 25,8

87,14 – 98,33

Targarona 2013

C. acutus

C. niloticus 1

?

C

?

5,8 – 11,6    5,5 – 10,4

6,82 – 7,35

Trutnau 2006

C.acutus

C.moreletii*

MOL, MORF

WL

+

5,0 – 6,1      5,4 - 5,5

4,08 – 4, 61

Cedeňo 2008, Hekkala 2015

C. acutus

C. intermedius

?

C

?

1,5 – 1,7         1,5

1,79 – 1,89

Thorbjarson 1992

C. mindorensis

C. porosus

MOL, MORF

C, WL

+

12,2 – 12,4     11,0

10,21 – 10,78

Hinlo 2014, Rodriguez 2008

C. porosus

C. rhombifer

MOL

C

?

11,9               10,7

10,21 – 10,78

Simpson 2009

C. rhombifer

C. palustris

MOL

C

?

11,2 – 11,4    10,2 –10,3

10,21 – 10,78

Akkaraju 1996

C. rhombifer*

C. acutus

MOL, MORF

WL, C

+

5,2 - 5,8        5,4 - 5,5

4,08 – 4, 61

Milián–García 2015, Targarona 2013

C. rhombifer

C.siamensis

MOL, MORF

C

+

11,7              10,5

10,21 – 10,78

Fitzsimmons 2002, Weawer 2008, Brazaitis 1973

C. rhombifer

C. niloticus

MOL

C

+

7,2 – 8,0      6,8 – 7,4

6,82 – 7,32

Akkaraju 1996

C. siamensis

C. rhombifer

MOL, MORF

C

?

11,7              10,5

10,21 – 10,78

Targarona 2013, Brazaitis 1973

C. siamensis*

C. porosus­2

MOL, MORF

C, WL

+

10,5               9,5

8,82 – 9,60

Thorbjarnarson 1998,Brazaitis 1973

O. sp. nov. cf. tetraspis

O. tetraspis

MOL

C

?

10,4 – 10,5     9,5

6,21 – 7,60

Eaton 2009

Paleosuchus
trigonatus

Paleosuchus
palpebrosus

MORF

WL

?

10,0             8,6 – 9,0

9,53 – 9,57

Trutnau 2006


MOL – molekulární metody, MORF – morfologie, C– odchov v zajetí, WL – volná příroda, ? – není uvedeno, + ano, - ne, * a naopak

 

Z tabulky vyplývá, že z 25 v současné době uznávaných druhů je hybridizace prokázána u 16, což představuje 64%.  Přičemž hybridizace je nejlépe popsána u druhů střední Ameriky a jihovýchodní Asie a to často kvůli kriticky ohroženým druhů krokodýlů – Crocodylus siamensis, Crocodylus mindorensis, Crocodylus rhombifer. V minulosti spočívala detekce hybridů na základě morfologických znaků, dnes však většina autorů volí molekulární metody, případně kombinovaný přístup. Pokud porovnáme četnost případů v zajetí a ve volné přírodě, převládá hybridizace v zajetí.  Maximální hodnota genetických distancí u hybridů dosahuje 32 %, kromě tohoto výjimečného mezirodového křížení bývají hodnoty v rámci rodů cca max. kolem 12%. Dále z tabulky vyplývá, že v některých případech nehraje roli ani čas divergence (čas odštěpení druhu).

Výsledek obrázku pro hybrid of crocodileC. porosus x C. siamensis

 

 


Autor: Bc. Veronika Zajícová (Krokodýlí ZOO Protivín) Publikováno 28. 5. 2018 12:36

Bílá krokodýlí kůže aneb albinismus, leucismus a piebaldismus u krokodýlů

Krokodýli jsou velmi zajímavá zvířata, a když se k tomuto zajímavému prehistorickému tvorovi zapojí i genetická porucha pro tvorbu tmavého pigmentu, tak se stávají zvířecími celebritami zoologických zahrad a šperky soukromých chovů.

Za bílé zbarvení u krokodýlů mohou dvě známé genetické poruchy – albinismus a leucismus. A v nedávné době se u aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis) objevila další porucha pigmentace tzv. piebaldismus, který tvoří impozantně strakatá zvířata.

První skupinou bíle zbarvených krokodýlů jsou albíni. Albinismus je vzácná genetická porucha pigmentace, která se může vyskytnout u jakéhokoliv živočicha, včetně člověka. Je podmíněná metabolickými procesy, především enzymového defektu tyrozinázy, která je zodpovědná za syntézu melaninu. Albinismus je recesivní dědičná vloha, kterou výsledný albín musí získat od obou rodičů, jelikož se tato genetická porucha objevuje pouze u recesivních homozygotů. Příčinou albinismu je mutace určité skupiny genů, které kódují tvorbu tyrozinázy. Také je daleko vzácnější příčina, že je tyrozináza tvořena, ale pigmentové buňky na ní nereagují. Klinické formy albinismu jsou dvě – okulární a okulokutánní albinismus. Okulární postihuje pouze oči, takže dochází k depigmentaci duhovky, která je zbarvená od červené až po šedou barvu, protože velice velkou roli hraje prokrvení očích bulbů. Albíni obecně mají velmi citlivé oči – trpí na světloplachost, špatné zaostřování a následné sekundární dezorientaci. U některých jedinců může dokonce dojít k úplnému nevyvinutí duhovky. Tato forma – okulární albinismus – nebyla nikdy u krokodýlů popsána. U krokodýlů se vyskytuje okulokutánní albinismus, který postihuje kůži, drápy a jeho součástí je okulární albinismus. U krokodýlů byly stanoveny dva typy okulokutánního albinismu – OCA1a a OCA1b. OCA1a neboli tyrozináza negativní je stav, kdy je krokodýl kompletně celý bílý. Ten to typ je popisován u valné většiny albinotických krokodýlů. Druhý typ – OCA1b neboli tyrozináza pozitivní je o něco vzácnější. Tomu to typu se laicky říká také jako hnědý albinismus nebo žlutý albinismus a odborněji xantoalbinismus. Tento typ byl popsán u krokodýlů siamských (Crocodylus siamensis) chovaných na thajské farmě Samutprakarn Farm and Zoo a jejich odchovaných mláďatech. Tito jedinci nejsou úplně zářivě bílí, ale mají lehce nažloutlé až nahnědlé zbarvení, jelikož dochází k velmi malé tvorbě tyrozinázy, která následně syntetizuje velmi malé množství melaninu, který se nachází na fyziologicky nejtmavších částí těla, takže krokodýl s tímto typem má lehký náznak své tmavé kresby. Bílá kůže u obou typů se projevuje již u mláďat, která se z vajec líhnou již s depigmentací kůže.

Albinismus by doposud popsán pouze u aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis), kajmanů brýlových (Caiman crocodilus), kajmanů žakare (Caiman yacare), kajmanů trpasličích (Paleosuchus palpebrosus) a krokodýlů siamských (Crocodylus siamensis). Vůbec nejznámějšími albíny jsou bezpochyby albinotičtí aligátoři, kterých je na světě čím dál více, jelikož se je daří rozmnožovat a rozesílat do celého světa. Vůbec první albíni aligátorů se objevili v roce 1992, kdy licencovaný sběrač aligátořích vajec Gerald Savoie našel hnízdo volně žijících klasicky zbarvených aligátorů u New Orleans na řece Mississippi. Vejce z toho to hnízda umístil do inkubátoru a při líhnutí se mu začali líhnout krokodýli s bílou kůží. Byl to vůbec první popis albinismu u krokodýlů. Z toho to hnízda pan Savoie odebíral vejce každoročně až do roku 2005, kdy v tomto roce zničil vzácné hnízdo hurikán Katrina. Během těchto 13. let se mu podařilo odchovat okolo stovky mláďat, která dále předával chovatelům. Většina šla do velmi známe krokodýlí farmy St. Augustine Alligator Farm Zoological Park na Floridě, která albíny dále prodávala nebo pronajímala jiným zoologickým zahradám. Ale jelikož albinismus nese další problémy spojené s recesivními vlohami a sníženou vitalitou, tak valná většina se nedožila ani desátého roku života. V dnešní době většina albinotických aligátorů žije u chovatelů v Severní Americe (California Academy of Scientes, North Carolina Aquarium at Fort Fisher, Everglades Holiday Park, u privátních chovatelů atd.). V Evropě jsou k vidění ve Francii, v České republice a v Německu, kde je chován v zázemí. Ve Francii jsou dvě farmy, kde lze albíny aligátorů spatřit, a to v La Planete des Crocodiles v městečku Civaux a v Alligator Bay na severu Francie v Beauvoiru. V České republice je k vidění jeden albinotický jedinec, a to konkrétně v jihočeské Krokodýlí zoo Protivín. Tento mladý jedinec se vylíhl v říjnu roku 2016 u soukromého chovatele v Severní Americe od dvou albinotických aligátorů, takže by měl být daleko vitálnější. Již začátkem prosince 2016 byl chován v zázemí protivínské zoo. U již zmiňovaných kajmanů se číslo albinotických zvířat nepohybuje ani v desítkách jedinců, většinou jde třeba o jeden až dva bílé kajmany. U podčeledí Tomistominae a Gavialinae nebyl albinismus doposud popsán.

Fotka uživatele Krokodýlí ZOO Protivín.

Další zmiňovanou genetickou poruchou, které u krokodýlů způsobuje bílé zbarvení kůže je leucismus, též leucinismus. Leucismus, je stejně jako albinismus, recesivní vloha, která se projevuje u recesivních homozygotů, ale také u heterozygotů s neúplnou dominancí recesivní alely. V tomto případě nám stačí pouze jeden rodič, který nese recesivní alelu. Leucismus oproti albinismu může mít dvě příčiny. První je, že během embryonálního vývoje dochází k poruše přesunu pigmentových buněk (chromatoforů) z neurální lišty do kůže, kde se tvoří pigmenty. Tím pádem se mláďata líhnou již z klinickými příznaky. Druhá forma příčiny je, že se mládě z vajíčka vylíhne s fyziologickým zbarvením kůže, ale s přibývajícím věkem přestane mít zvíře schopnost ukládat pigmenty do kůže. Toto je typické pro plemeno masného skotu Piemontese, kdy se jalovice narodí béžová a později zbělá, také je leucismus typický pro bělouše starokladrubských koní. Klinicky albína od leucína lze rozeznat snadno. Leucínům zůstává pigmentace duhovek, které mají hnědou až tmavě modrou barvu. U leucismu jsou známe dvě klinické formy – totální a parciální leucismus. Totální neboli kompletní leucismus je způsoben nepřítomností melaninu po celém povrchu těla, takže je krokodýl celý bílý. Druhá forma je parciální leucismus, při němž dochází k tomu, že na určitých úsecích kůže se objevují různé pigmentované skvrny, nebo zvířeti zůstává fyziologicky tmavá kresba. A tato pigmentovaná místa mají tendenci vybělovat s přibývajícím věkem.

S leucismem se nejvíce setkáváme v čeledi Crocodylinae. Je popsán již u sedmi druhů – aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis), kajmanů brýlových (Caiman crocodilus), kajmanů trpasličích (Paleosuchus palpebrosus), krokodýlů Moreletových (Crocodylus moreletii), krokodýlů mořských (Crocodylus porosus), krokodýlů nilských (Crocodylus niloticus) a tomistom úzkohlavých (Tomistoma schlegelii). Leucismus u aligátorů není tak častý jako albinismus. Britský deník Daily Mail hovoří o čtrnácti jedincích na celém světě. V roce 1986 odebral americký licencovaný sběrač krokodýlích vajec snůšku od volně žijících aligátorů, umístil je do inkubátoru a následně se mu vylíhlo osm leucistických samců. Až v roce 2010 se objevila první samice. Poté se je dařilo odchovat a poslední známý leucín se objevil v květnu roku 2015, který pochází také z hnízda volně žijících aligátorů. Podařilo se to Brianu Loveovi, který mláďata následně předal floridskému chovateli Gregu Grazianovi. Největší skupinu leucistických aligátorů najdeme v Zoo Houston, kde jsou chováni čtyři samci narození v roce 1986. U kajmanů se zase nepohybujeme ani v desítkách bílých jedinců, takže se jedná opět o velkou raritu. Leucismus se nejčastěji objevuje u rodu Crocodylus. Na mexických a afrických farmách se leucíni objevují u krokodýlů Moreletových a krokodýlů nilských, kde jsou krokodýli chováni za účelem produkce masa a kůže. A asi nejčastěji se leucíni objevují u krokodýlů mořských, kde už počítáme v řádech tisíců jedinců, jelikož jsou na asijských farmách opět krokodýli chováni za účelem produkce kůže a masa. Thajská farma Samutprakarn Crocodile Farm and Zoo uvádí, že až 10 % odchovaných mláďat ročně je leucistických, což už je velmi vysoké procento. U mořských krokodýlů je znám pouze parciální leucismus. Dokonce existuje jeden leucistický hybrid krokodýla mořského a siamského, který je chovaný v Shark Reef Aquarium v Las Vegas. S leucíny krokodýlů mořských se můžeme setkat také v Evropě, a to konkrétně v Zoo Wilhelma ve Stuttgardu a v dánské Krokodille zoo. U rodu Gavialis, stejně jako albinismus, leucismus nebyl nikdy popsán. U rodu Tomistominae – tomistoma úzkohlavá (Tomistoma schlegelii) – jsou leucíni opravdovou raritou. Dvě leucistické tomistomy byly chovány na thajské farmě Samutprakarn Crocodile Farm and Zoo, které ale v dnešní době již nežijí. Poslední známý žijící leucistický jedinec tomistomy úzkohlavé žije v Krokodýlí zoo Protivín. Jedná se o leucistickou samici Afroditu, která se narodila v roce 1987. Od roku 1989 do roku 2005 byla chována v Zoo Dvůr Králové nad Labem, jako divoce zbarvené zvíře. Až poté co se převezla do zázemí protivínské zoo (říjen 2005), tak začala ztrácet pigment po celém povrchu těla, kromě fyziologicky černé kresby. V roce 2012 byla přemístěna do expozice protivínské zoo již jako zvíře se světlejší barvou oproti klasicky zbarvenému zvířeti. Do dnešních dní její hladina pigmentů klesá i na tmavé kresbě, především na ocase. Zůstává otázkou, zda jí zmizí kompletně reziduální kresba a bude tak čistě bílá. Ať už se stane či nikoli, stále bude impozantním zvířetem, které jinde na světě, než v Protivíně neuvidíme.

Fotka uživatele Krokodýlí ZOO Protivín.

Poslední známou poruchou, která tvoří bílé zbarvení kůže u krokodýlů je piebaldismus. Jak už z anglického slova piebald (strakatý) vyplývá, jedná se o strakatá zvířata. Je to vzácná genetická porucha způsobená poruchou přesunu pigmentových buněk z neurální lišty do kůže během embryonálního vývoje. Mládě se tak líhne již s depigmentovanými ložisky po těle. Nedochází k žádné pravidelnosti a sytost barev se s přibývajícím věkem nemění. Tato genetická porucha pigmentace se objevuje u savců včetně člověka, u kterých je přenášena přes dominantní alelu. U plazů je to ale autozomálně recesivní porucha, takže se opět projevuje pouze u recesivních homozygotů. Někteří autoři řadí piebaldismus k parciálnímu albinismu.

Piebaldismus je popsán pouze u aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis). A to konkrétně u čtyř mladých jedinců. Floridský chovatel plazů Greg Graziani tvrdí, že licencovaným sběračům vajec se na farmách může vylíhnout piebaldistický aligátor, ale oni žijí v domnění, že se jedná o leucína. Doufá, že mláďaty, které chová ukáže jiným chovatelům rozdíl mezi těmito dvěma poruchami. Myslí si, že nejsou pouze čtyři, ale že by jich mohlo být více. V roce 2015 odebral vejce volně žijícím aligátorům Brian Love, kterému se mezi klasicky zbarvenými mláďaty vylíhla čtyři piebaldisticky zbarvená mláďata a jeden leucín. Tato mláďata pan Love předal Gregu Grazianovi, který chová aligátory a další plazy v netradičních zbarvení (hypermelanismus, albinismus, piebaldismus, …)

Bílého krokodýla ve volné přírodě pravděpodobně nelze spatřit, jelikož nemají ochranné zbarvení proti predátorům, takže jako mláďata se stávají kořistí pro vodní ptáky, šelmy nebo i jiné krokodýli. Existuje ale veliká výjimka. Společnost The Original Adelaide River Queen Jumping Crocodile Cruises, která sídlí v severní Austrálii, pořádá vyhlídkové plavby lodí národním parkem Djunkbinj. Součástí plavby je i zastávka na ukázku skákajících krokodýlů z vody pro kus masa. Jednou si však turisté a průvodci národního parku všimli velkého krokodýla, který nebyl ale klasicky zbarvený. Později byl průvodci pojmenován jako Michael Jackson, a protože se vyskytoval neustále na stejném místě, tak se z něj stala turistická atrakce. Národní park na něj lákal své návštěvníky, až také zavítali herpetologové, kteří přišli se zjištěním, že se jedná o zhruba 5m krokodýla mořského (Crocodylus porosus) zvláštního svým parciálním leucistickým zbarvením. Michael Jackson měl zachovalou tmavou kresbu, ale místy jeho hlava a fyziologicky světlejší místa byla bílá. A jelikož se také krokodýlu mořskému říká krokodýl lidožravý, tak právě Michael Jackson během krátké doby v roce 2014 zabil dva rybáře, a proto byl na soudní příkaz zastřelen. V listopadu 2017 se objevila zpráva o tom, že na stejném místě, kde žil Michale Jackson se objevil další leucistický krokodýl mořský, pravděpodobně potomek nebo sourozenec Michaela Jacksona, který má necelé tři metry a průvodci národního parku byl pojmenován jako Pearl (anglicky perla). U těchto dvou jedinců se s největší pravděpodobností leucismus projevil až v pozdnějším věku, když už nemají téměř žádné predátory.

Bílá krokodýlí kůže je bohužel i mnohdy lépe zpeněžitelná, přeci jenom nejdražší kabelka na světě je vyrobená z bílého krokodýla nilského od firmy Harmés (300 168 $ = 6,3 milionu Kč). Francouzská firma Harmés má v Americe i své aligátoří farmy, za účelem produkce kůže. Podobné farmy se nachází i v Africe, odkud odebírají kůže leucistických krokodýlů nilských. Výrobce kabelky uvádí, že kabelek jako je tato, se vyrobí pouze jedna až dvě ročně. V Asijských zemích je to spíše naopak. Bílí krokodýlové pro domorodce představují symbol štěstí. Jedna asijská pověra praví, že ten, kdo uvidí bílého krokodýla bude mít štěstí do konce života. Kdo této pověře věří, tak by neměl váhat a vydat se do Krokodýlí zoo Protivín, kde se mu tato pověra vyplní.

 

Výsledek obrázku pro albín krokodýl


Autor: Jakub Pavlíček (Krokodýlí ZOO Protivín) Publikováno 25. 5. 2018 10:46

Tváře TV Prima křtily krokodýly filipínské

Datum konání: 20. 9. 2017

Sedm osobností zpravodajství TV Prima a účastníků Pevnosti Boyard pokřtilo v Krokodýlí ZOO Protivín mláďata ohroženého druhu krokodýla filipínského a vybralo jim krásná jména.

Moderátorky Odpoledních zpráv TV Prima - Monika Leová, Lenka Špillarová a Eliška Čeřovská vybraly jména Leo, Michael (Míša) a Arie, kolegové Petr Vágner a Adéla Cinklová dali jména Marylin a Kainar a zpěváci Michael Foret a Ondřej Ruml se rozhodli pro Vendelína a Ellu. 

Každý z kmotrů vybral po pečlivém zvážení originální jméno, většina podle nějaké známé kulturní osobnosti, například Eliška Čeřovská podle jihoafrického zachránce zvířat Arie van Deventera a Lenka Špillarová nejaktuálněji, protože ten den měl narozeniny Michael Foret, Ondřej Ruml zvolil jméno dle zpěvačky Elly Fitzgerald. Kmotři také rozdali dárky a spoustu autogramů dětem ze ZŠ Písek.

Celou tuto reportáž můžete shlédnout zde - 

http://prima.iprima.cz/porady/top-star/21-9-2017-top-star-v-protivinske-krokodyli-zoo-se-vcera-krtilo-oslavovalo 

 

 

           Kmotra Lenka Špillarová   Kmotra Monika Leová   Kmotr Petr Vágner   Kmotr Ondřej Ruml

          Kmotra Adéla Cinklová  Kmotr Michael Foret   Kmotra Eliška Čeřovská  Lenka Špillarová


Kmotři krokodýlů filipínských


Autor: Krokodýlí zoo Protivín Publikováno 26. 9. 2017 14:31

Světový úspěch Krokodýlí ZOO Protivín – rozmnožení gaviálů indických

Ve dnech 4. - 6. května 2017 se vylíhlo v Krokodýlí ZOO Protivín celkem 16 zdravých mláďat gaviála indického (Gavialis gangeticus). Jedná se o první odchov v Evropě a zároveň první na světě mimo tropy.

Gaviál indický je velký druh krokodýla (délka až 6m) a jako jediný ze dvaceti tří druhů krokodýlů je specializovaný téměř výhradně na lov ryb, o čemž svědčí na první pohled typické dlouhé úzké čelisti s až 116 zuby (ostatní krokodýlové 64 až 86). Gaviál indický je kriticky ohrožený, neboť v důsledku lidské činnosti je vyhuben na většině lokalit původního výskytu (říční systémy v Pákistánu, Indie, Nepálu, Bangladéše, Bhútánu a Barmy) a přežívá řádově ve stovkách exemplářů v šesti ostrůvkovitých lokalitách, z nichž doložitelně pouze ve dvou se rozmnožuje - Chambal River Sanctuary v Indii a NP Chitwan v Nepálu.

V zoologických zahradách mimo Indii a Nepál se chová vzácně – v Evropě jej chovají  Krokodýlí  farma v Pierrelate ve Francii (6 gaviálů), dánská krokodýlí zoo v Eskilstrupu (2 samice), v Německu ZOO Berlín (3 samice), v ČR ZOO Praha (7 gaviálů) a Krokodýlí ZOO Protivín (aktuálně s odchovem 24 gaviálů, z toho chovná skupina samec Čambal – Ganéša a samice Ganga, Brahmapútra a Indira, dále skupina čtyř polodospělých gaviálů odchovaných v Indii a 16 vlastních mláďat). V USA je zatím chován v deseti zoo a v Asii dle dostupných informací pouze v Indii (42 institucí), v Nepálu a Bangladéši (po jednom zařízení).

Mimo Indii a Nepál se narodil pouze jeden gaviál indický v roce 2016 v přírodním výběhu St. Augustine Alligator Farm na Floridě, kde je tropické podnebí a ve volné přírodě žijí aligátoři severoameričtí a krokodýli američtí. Mimo tropy je tak protivínský odchov první na světě a zároveň první v Evropě.

Krokodýlí ZOO Protivín chová gaviály indické od roku 2011, kdy získala výměnou za zde odchované krokodýly kubánské (Crocodylus  rhombifer) dospělý pár a pětičlennou skupinu mláďat gaviálů z Mádras Crocodile Bank Trust v Indii, v roce 2013 se rozrostla chovná skupina o dvě samice z Néhrú ZOO v Hydebarátu z Indie.

První vejce nakladli gaviálové již v roce 2012, krátce po jejich importu - samice byla zjevně odpářena ještě na farmě v Indii. Inkubace vajec se však nezdařila, zárodky uhynuly v průběhu jejich vývoje, což je častý jev i v chovech v zemích původu. Dalších šest let se protivínská zoo zabývala zlepšováním chovných podmínek tak, aby došlo k rozmnožení gaviálů. Snaha byla korunována úspěchem, když 6. března 2017 samice Ganga nakladla dvacet vajec. Ta byla umístěna do inkubátorů v zázemí zoo a po 59 dnech inkubace se začala líhnout mláďata. Velkým překvapením byl jejich vysoký počet, vylíhlo se jich celkem šestnáct. Díky vlastním zkušenostem a díky informacím ostatních odborníků se v důsledku předpokládané embryonální mortality očekávalo jedno, maximálně tři mláďata.

Malí gaviálové se projevili jako velmi životaschopní, za první tři týdny povyrostli o deset centimetrů, z původních 34 cm na 43, jsou krmeni čtyřikrát týdně živými rybkami, které aktivně loví a počátkem července 2017 již přesáhli délku 50 cm.

Ředitel protivínské zoo Miroslav Procházka se čtrnáct dní po vylíhnutí gaviálů v Protivíně zúčastnil expedice na Chambal River Sanctuary v Indii a zdokumentoval zde asi osmdesát čerstvě vylíhnutých gaviálů, což je doklad toho, že reprodukční cyklus v jihočeské zoo je sladěn s reprodukčním cyklem gaviálů indických v místě jejich domoviny.

Líhnoucí se gaviál  Mláďata gaválů  Chovná skupina gaviálů


Autor: Ing. Miroslav Procházka, Krokodýlí ZOO Protivín Publikováno 24. 7. 2017 11:39

Unikátní operace oka gaviála indického (Gavialis gangeticus) v protivínské zoo

Gaviál indický  ( Gavialis gangeticus) patří k raritním druhům krokodýlů chovaných pouze ve významných světových nebo specializovaných zoologických zahradách. V Evropě je aktuálně pouze pět chovatelů gaviálů indických a to ve Francii (La Ferme aux Crocodile de Pierrellate – 6 exemplářů) v Dánsku ( Danish Crocodile Exhibition – 2 exempláře), v Německu ( ZOO Berlín, 3 samice gaviála) a v České republice ( ZOO Praha – 6 gaviálů, Krokodýlí ZOO Protivín – 8 exemplářů).

Díky malé populaci v péči člověka je u gaviálů indických i poskrovnu zkušeností s řešením zdravotních problémů, dokonce jsou i nedostatečné informace stran jejich odchytu a manipulace s nimi. 

V Krokodýlí ZOO Protivín chováme odděleně dvě skupiny gaviálů indických, čtyři mladé, přibližně dvoumetrové jedince a chovnou skupinu dospělých, téměř čtyřicetiletých zvířat. U mladých gaviálů jsme již několikrát zrealizovali jejich odchyt za účelem vědeckého výzkumu Univerzity z Ženevy a pak pro vlastní metabolické testy. Tyto zkušenosti jsme pak využili  při odchytu dospělé samice Indíry, u níž se objevil rozsáhlý otok oka.  Tato samice je chována ve skupině dospělých gaviálů, kterou tvoří velký samec Čambal- Ganéša ( 4,7 m), samice Ganga ‚3,6m), Brahmaputra (3m) a zmíněná Indíra- nejmenší ( 2,9m). Je velmi problematické odchytávat gaviála v takovéto skupině, neboť při odchytu jsou gaviálové nervozní a útočí kolem sebe svými dlouhými čelistmi a mohou tak zranit jak ostatní gaviály, tak i chytače. Nicméně se podařilo dne 29.11.2016 samici odchytit a oko při lokální anestezii ošetřit. O týden později jsme při plánované kontrole odchytili i další samici – Brahmaputru, u níž jsme palpací ověřili pohlaví. Fotografie z obou akcí můžete shlédnout ve fotogalerii. Zajímavé je, že námi zrealizovaný odchyt vyvrátil názor některých vědců, že gaviálové indičtí nejsou schopni rotace podél podélné osy jejich těla, které ostatní druhy krokodýlů používají při obraně nebo dělení velké kořisti. Obě samice, jak Indíra, tak i Brahmaputra okamžitě použili rotaci těla po utáhnutí  odchytové  smyčky za účelem vymanění se z ní. Není pochyb, že mohou tento pohyb použít i při odtrhávání soust z velké kořisti, neboť mimo toho, že loví ryby, se  gaviálové  přiživují i na uhynulých zvířatech.

Problém s okem není v tomto okamžiku ( tj. 15.12. 2016) ještě úplně dořešen, nicméně po zákroku veterinářky otok oka výrazně ustoupil.  Provedený zákrok u gaviála indického byl naprosto unikátní, nenašli jsme ve vědecké literatuře zmínku, že by jinde ve světě byl proveden podobný zákrok u tohoto druhu krokodýla.

Otok oka u gaviála indického Indiry před zákrokem Odchyt gaviála indického Odchyt gaviála
Gaviál předvádí rotai Gaviál dokáře provést několi otoček souvisle Gaviál indický je velmi mrštný
Dlouhé čelisti se fixují během odchytu Nyní přichází chvíle pro zalehnutí gaviála Při zalehnutí gaviála jsou středobodem pozornosti čelisti
Fixace čelistí páskou Zjišťování pohlaví palpací Po odchytu je několik okamžiků gaviál vyčerpaný
Příprava na zákrok Při podání anestezie je nutné fixovat gaviála více osobami Ošetření očního víčka
Po zákroku otok výrazně ustoupil Gaviál indický, samice Brahmaputra

Autor: ing. Miroslav Procházka, Krokodýlí ZOO Protivín Publikováno 15. 12. 2016 20:06

Australští krokodýli Johnsonovi (Crocodylus Johnsoni) v ohrožení

Australští vědci zjistili, že v období let 1997 až 2013 poklesla populace krokodýlů Johnsonových ( Crocodylus johnsonii) o neuvěřitelných 70 procent.Zároveň se ukázalo, že v populaci tohoto malého sladkovodního druhu  naprosto absentují subadultní jedinci. 

Příčina ohrožení dříve velmi hojného krokodýla Johnsonova spadá do první poloviny 20. století, kdy byla do Austrálie dovezena ropucha obrovská zvaná aga ( Rhinella marina) původem ze Střední a Jižní Ameriky. Tato ropucha se na severu Austrálie, kde je tropické klima, rychle aklimatizovala a začala se rozšiřovat z plantáží na přírodní lokality.  Dostala se tak v posledních desetiletích na jídelníček sladkovodního krokodýla Johnsonova, s nímž nově příchozí ropucha sdílí stejné životní prostředí. Krokodýli Johnsonovi začali lovit ropuchy a jelikož na ně nejsou fylogeneticky připraveni, ropuchy své predátory hubí jednak tím, že se při ulovení krokodýlem nafukují a   svého nepřítele zadusí a  nebo jej otráví svým toxinem.To se týká především subadultních krokodýlů ve velikosti zhruba 70 až 120 cm, protože juvenilní krokodýli velkou ropuchu agu neuloví a velcí krokodýli ( krokodýl Johnsonův může dorůst až do délky až 3,5 m, ale obvykle zůstavají menší okolo 2m) se s tímto svým úlovkem dokázají vyrovnat.

V případě, že dál bude přetrvávat výskyt ropuchy obrovské v lokalitách krokodýlů Johnsonových, je více než pravděpodobné, že druh se dostane do kritického ohrožení na své existenci, neboť stávající dospělá zvířata se budou sice stále rozmnožovat, ale narození jedinci nestačí dospět.  Stojí tedy před australskými ochranáři nelehký úkol -  zbavit lokality krokodýla Johnsonova zavlečených ropuch.

Krokodýlí ZOO Protivín je jediným chovatelem krokodýla Johnsonova v České republice. V prostorném teráriu chová tři subadultní jedince pocházející z odchovu ZOO Frankfurt nad Mohanem a mladý pár importovaný v roce 2014 přímo z Austrálie. Tato skupina nepříbuzných zvířat může je  základem záchranného chovu tohoto, nyní již ohroženého, druhu krokodýla. 

Crocodylus Johnsonii v Krokodýlí ZOO Protivín


Autor: ing. Miroslav Procházka, Krokodýlí ZOO Protivín Publikováno 18. 11. 2016 10:48

www.krokodyli.cz

Krokodýlí zoo Protivín pro Vás spustila tyto nové webové stránky www.krokodyli.cz, které představují souhrn všech objevených krokodýlů na světě. Jde o ojedinělý projekt a navazuje na jediný v Evropě vydaný Malý obrazový atlas krokodýlů, který v roce 2009 připravil ředitel Krokodýlí zoo Protivín pan ing. Miroslav Procháska.


Autor: www.krokodylizoo.cz Publikováno 15. 11. 2016 8:20